Za Československo—Pocta neexistující zemi
17. 6. 2016—30. 9. 2016
Tržiště 13 (Vratislavský palác)
Malá Strana, 118 00 Praha 1
14. 5. 1916 byla v dnešním sídle Českého centra v Paříži, na adrese 18, rue Bonaparte, založena Československá národní rada (původně s mírně zavádějícím francouzským názvem Conseil national des Pays tchèques), v jejímž čele stáli oba budoucí prezidenti první Československé republiky, Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. Po jejich boku, pověstným třetím vzadu, byl slovenský astronom, vizionář a dobrodruh žijící v Paříži Milan Rastislav Štefánik. V okruhu jejich nejbližších spolupracovníků byli tehdy i dva malíři a političtí kreslíři – František Kupka jako zástupce České krajanské kolonie v Paříži a Ludvík Strimpl, nepostradatelný přítel a spolupracovník Edvarda Beneše. Tato historická náhoda propojuje genia loci s historickou událostí i s uměleckou činností samotných aktérů.
Jejich díla jsou na výstavě doplněna tvorbou dalších českých autorů, kteří přijížděli do Francie, a zejména do Paříže (ať už z uměleckých či politických důvodů) v průběhu existence samostatného Československa (1918–1992) v počtu nepřehlédnutelném. Výstava se soustředí hlavně na ty autory, již ve Francii pobývali déle. Z některých se dokonce stali francouzští občané, ale málokdo se dokázal zcela vymanit z emocionálních pout, která ho pojila s bývalou vlastí. Bylo to zejména tehdy, když se ocitla v ohrožení.
Jádrem výstavy jsou díla velkých jmen česko-francouzských výtvarných dějin, ve Francii již více či méně známých: jednoho ze spoluzakladatelů abstrakce Františka Kupky, zářivého secesního tvůrce Alfonse Muchy, tvůrce kubistického sochařství Otto Gutfreunda, surrealistů Toyen, Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera, imaginativního malíře ze skupiny Le Grand Jeu Josefa Šímy, krajináře Provence Otakara Kubína, skvělého karikaturisty Adolfa Hoffmeistera či tvůrce vizuální poezie Jiřího Koláře.
Vedle nich jsou vystavena díla umělců, kteří francouzskému publiku (a v některých případech ani českému) nejsou příliš známí, ale zanechali ve své době v kosmopolitní Paříži významnou českou stopu. Byli to např. Georges Kars, František Zdeněk Eberl, Tavík František Šimon, Václav Hradecký, Vojtěch Preissig, Jan Zrzavý, Alén Diviš, Jan Křížek či Jiří Hejna.
Současně jsou představeni někteří z autorů, na jejichž tvorbu měl jejich, třebas krátký, francouzský pobyt významný vliv. Jsou to mj. Jan Honsa, Bohuslav Reynek, Kamil Lhoták či Herta Prymusová-Stachová.
Autoři chtěli výběrem těchto jmen vyzdvihnout uhrančivost Francie v českých očích v kontextu dějinných událostí, z nichž bylo obnovení novodobé české státnosti v roce 1916 na adrese 18, rue Bonaparte pouze tou první v časové ose. Druhou byla zásadní a v posledku i fatální role Francie při vzniku, existenci i zániku první Československé republiky v letech 1918–1938, která vyvrcholila mnichovským diktátem. A konečně role třetí, veskrze kladná a k svobodě inspirující, již Francie hrála v době po komunistickém převratu v Československu roku 1948, po jeho okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 až k sametové revoluci v roce 1989.
