Dialog: Kapoor—Roztočil

Pro tvorbu Jakuba Roztočila je charakteristický experiment se zvukem a hmotou. Zvuk v podobě např. tónových smyček je pro něj při vzniku díla klíčovým prvkem, stejně jako princip nahodilosti a chyby vstupující do inscenovaného procesu tvorby. Většina Roztočilových děl totiž vzniká za pomoci mechaniky přístroje bez dotyku lidské ruky. Jeho plastiky a obrazy, kterých za svou dosavadní kariéru vytvořil bezmála 60, jsou integrálně propojenými experimenty odhalujícími základní vztahy hmoty a prostoru ve snaze nacházet principy harmonie.

Anish Kapoor patří k legendárním postavám světové výtvarné scény. Prosadil se v poslední čtvrtině 20. století svými velkoformátovými instalacemi a sochami. Podobně jako u Roztočila je i pro něj důležitá tvarová redukce a vlastní kvalita povrchu artefaktů. Experimentální povaha práce s polychromií a opracováním je důležitým elementem, kterým oba umělci posouvají možnosti výtvarného modernismu. Zatímco mnoho Kapoorových děl působí na první pohled formalisticky, je nepochybné, že umělcovu tvorbu silně formují především filozofická východiska. Autor pracuje s různými spirituálními modely a pro jejich dosažení využívá monochromatické barevnosti evokující například zrcadlení prázdnoty, která je jedním z jeho základních konceptů.

Jakub Roztočil (1979, Turnov, Česká republika). V roce 2005 absolvoval v atelieru Monumentální umění Aleše Veselého na Akademii výtvarného umění v Praze. Žije a tvoří v Praze. 

Anish Kapoor (1954, Bombaj, Indie), absolvent Hornsey College of Art (1973–1977) a Chelsea School of Art (1977–1978) v Londýně. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách mnoha prestižních zahraničních institucí.