Po sametu
21. 9. 2016—30. 11. 2016
Tržiště 13 (Vratislavský palác)
Malá Strana, 118 00 Praha 1
Listopadové události roku 1989 vzbudily kromě všeobecné euforie na výtvarné scéně i velká očekávání. Vznik nových galerií v Praze umožnil pružnější umělecký provoz. Kvalita a autentický projev si nalézaly svou cestu v konfrontaci se zahraničím, což do českého prostředí přineslo svěží vítr. Počátkem 90. let se tak v českém prostředí začínají prosazovat nové směry, které se touto výstavou snažíme připomenout.
Vedle doznívající postmoderny jsou to především různé konceptuální způsoby vyjádření, ale i návrat k tradiční malbě. Část vystavovaných děl pochází ze sbírky Nadace pro současné umění, z nichž si některá, mj. kresby Olgy Karlíkové, osobně vybral jako dlouhodobou zápůjčku prezident Václav Havel.
Ze starší generace jsou na výstavě zastoupeni legendární Adriena Šimotová (1926–2014), Dalibor Chatrný (1925–2012) nebo Olga Karlíková (1923–2004), kteří svůj nezaměnitelný inspirující výtvarný projev sice rozvinuli již v 70. letech, ale po roce 1989 nabyla jejich tvorba výrazně jinou dynamiku. Z jiných hledisek vychází tvorba Jana Merty (*1952), Franty Skály (*1956) a Tomáše Císařovského (*1962). Postmoderní experiment a volba různých metafor, symbolů a abstrahovaných znaků v jejich tvorbě stále inspiruje, i když jsou dnes počítáni mezi ceněné klasiky.
V rámci mladší generace mají k sobě velice blízko Josef Bolf (*1971) a Ján Mančuška (1972–2011), kteří jsou dnes akceptováni ve světovém uměleckém prostředí jako jedni z nejoriginálnějších českých umělců. Zatímco nové možnosti práce s klasickým závěsným obrazem ukazují obrazy Michala Pěchoučka (*1973) a Václava Girsy (*1969), český koncept zastupují Jiří Černický (*1966) a Krištof Kintera (*1973), jejichž díla tematizují osobité možnosti rozvíjení humoru ve výtvarném umění.
