(Marie Čermínová) Toyen 1902—1980

Ráj černochů 1925

Olej, plátno, 49 x 69 cm
Signováno vlevo dole "Toyen". Na rámu papírové štítky transportních společností LP Art a André Chenuse. Štítek z výstavy Gegen jede Vernunft Surrealismus Paris - Prag, Wilhelm Hack Museum 2009.

Sjednat návštěvu v sídle fondu

Na sklonku roku 1925 odjela třiadvacetiletá malířka Marie Čermínová, která si krátce předtím zvolila za svůj pseudonym fragment francouzského slova citoyen (občan), do Paříže. Spolu s Jindřichem Štyrským byli uneseni pařížským každodenním, ale zejména nočním životem, neformálností a bezprostředností černých Afričanů i Američanů, kteří nebyli tehdy v Paříži ještě všudypřítomní, ale byli neoddělitelnou a velmi inspirativní součástí života kabaretů na Montmartru, ať už jako jazzoví hudebníci nebo tanečníci.

Josephine Baker, 1925

Právě vystoupení slavné americké tanečnice Josephiny Bakerové (poprvé tu vystoupila se svou Revue nègre 2. října 1925) ji nadchlo především estetickou bezprostředností a erotickou nevázaností, na kterou (zajisté) nemohla být z Prahy zvyklá. Netypičnost tohoto obrazu, nazvaného původně, pod vlivem bakerovské revue, Paradis nègre (později přejmenovaného na korektnější Paradis des noirs) je tak do značné míry stylově, totiž naivisticky formální (existují ovšem i další podobně černošsky primitivizující obrazy ze sklonku roku 1925 inspirované pařížským pobytem, například známý Polykač mečů). Téma je ovšem na obraze Toyen explicitně dotaženo měrou, na kterou i Josephine Bakerová mohla nanejvýš pomyslet. Téma je ostatně i důvodem, proč malířka své dílo nikdy v životě nevystavila a věnovala ho v polovině 50. let jednomu ze svých pařížských přátel. Vystaveno bylo poprvé až na slavné pražské výstavě roku 2000.

Tematicky konvenuje jedné z hlavních os surrealistického výtvarného zájmu autorky, která s výjimečným darem autenticity ve svých erotických kresbách a erotizujících malbách odhalovala téma, jež bylo pro většinu dosavadního malířství (nota bene pro tzv. ženské malířství) skryto za rouškami autocenzury, výstavnické korektnosti či bibliofilského sektářství. To, o co se od 20. let pokoušela například Marie Laurencinová, tedy zjevit prostřednictvím svých maleb a kreseb svůj autentický erotický svět, se podařilo ve stejné době Toyen s daleko větším stupněm otevřenosti, humoru i sarkasmu.

Historie výstav

Toyen, Galerie Hlavního města Prahy, Praha, 11. 5. - 27. 8. 2000.

Gegen jede Vernunft. Surrealismus Paris - Prag, Wilhelm Hack Museum, Ludwigshafen am Rhein, 14. 11.-14. 2. 2010.

1. výroční výstava Pro arte, Praha, 29. 4.-1. 5. 2014.

Na vlnách moderny, Galerie Pro arte, Praha, 21. 11. – 22. 12. 2015.

Za Československo, pocta neexistující zemi, České centrum Paříž, 16. 6. - 30. 9. 2016.

Celník Rousseau, Praha, Národní galerie, 15. 9. 2016 - 15. 1. 2017.

Somos plenamente libres. Las mujeres artistas y el surrealismo, Museo Picasso, Malaga, 10. 10. 2017 - 28. 1. 2018.

Literatura

Karel Srp, Toyen, Praha, Argo 2000, s. 32.

Reinhardt Spieler, Barbara Auert (eds.), Gegen jede Vernunft. Surrealismus Paris - Prag, Stuttgart 2009, s. 286.

Pavel Chalupa, Antoine Marés, Les artistes tchèques en France, Pour la Tchécoslovaquie, hommage à un pays inexistant; Za Československo, pocta neexistující zemi, Praha 2016, s. 84-85.

José Jimenéz Jimenéz, Monique Sebbag, Somos plenamente libres. Las mujeres artistas y el surrealismo, Malaga, Museo Picasso 2017.

Provenience

Sbírka autorky, 1955 dar do pařížské soukromé sbírky Georga Goldfayna, odtud zakoupeno 2013.