Toyen

Toyen (1902–1980)
A nyní ať plyne čas
1957
Olej, plátno, 60 x 120 cm
Signováno a datováno PD Toyen 57
Provenience: soukromá sbírka, Paříž, získáno od autorky 1966

Dílo s alternativním názvem Chevelure du matin (Ranní postřižiny) je jedním z nejvýznamnějších obrazů z poválečného období Toyen. Sama autorka mu přisuzovala mimořádný význam, neboť představuje symbolicky nejvýrazněji umělecký, politický i lidský zlom, ke kterému docházela od poloviny 50. let, poté, co po svém odchodu do Francie v roce 1947 definitivně zhodnotila svůj postoj k bývalé vlasti. Ta se jí deset let po komunistickém převratu stala definitivně zapovězenou, ale i vnitřně odvrženou.

Rudá pouštní scenérie s polozavátými stopami a ostříhanými ženskými vlasy symbolizuje signální barvou vše, co pro Toyen znamenala její cesta podvědomého i zcela vědomého odstřižení se od omezujících pout, ať již to byla pouta k bývalé vlasti či ještě více svazující pouta sexuální determinace a fyzické existence. Prázdné a poloprázdné dezolátní prostory, tolik typické jak pro předválečnou, tak pro poválečnou tvorbu Toyen, jsou tu dovedeny do krajnosti, totiž do prostředí úplného zmaru, obsahujícího jen písek a prach, v nějž se zřetelně obrátilo všechno pozemské a lidské. Nic více se nerozpadá a nerozkládá, neboť se rozkládat nemůže, vše pouze trvá do věčnosti.

Jak poušť, tak lidské vlasy, zanechané, odhozené, jedna z velmi mála součástí lidského těla, které se člověk zbavuje, jsou tu paradoxně (ale vlastně logicky) tím jediným, co může na světě zanechat. Čas nyní může plynout zcela volně, vlasy ani poušť už nepodléhají žádným jeho vlivům. Osvobození je tu úplné, neboť nelze předpokládat děj. Toyen na tomto obraze zašla ve svých úvahách o odpoutávání se z času a prostoru nepochybně nejdál v celém svém díle.

V autorčiných rukopisných záznamech, které jsou Pro arte k dispozici, je obraz zaznamenán pod alternativním názvem Chevelure du matin, což ve francouzštině lépe než v češtině charakterizuje podobný úmysl, který vedl autorčinu ruku při psaní definitivního názvu Et maintenant que passe le temps na blindrám obrazu: rudá barva vycházejícího slunce, barva života, je pouhou možností spatřit tuto věčnou kompozici jako memento mori, vynořující se z temnot, věčně a bez naděje…