Josef Šíma

Josef Šíma (1891–1971)
Portrét Louise-Denise Germainové
1922
Olej, plátno, 81 x 65 cm, sign. na blindrámu J. Sima

Získáno koupí 2014.
Provenience: Z majetku rodiny Josefa Šímy.

Vystaveno: L’énigme de la face, Galerie Jacques Povolozky, 13, rue Bonaparte, Paříž, 22. listopadu– 13. prosince 1930;
Joseph Sima, 1891–1971: oeuvre graphique et amitiés littéraires. L. D. Germain, 1870-1936: reliures. Bibliothèque nationale de France, Paříž, 23. května–24. června 1979;
Na vlnách moderny, Galerie Pro arte, Vratislavský palác, Praha, 23. října–22. prosince 2015.

Literatura: František Šmejkal: Sima. Paříž, Cercle d´art, 1992.

Když 19. října 1921 přijel třicetiletý nedostudovaný český malíř Josef Šíma poprvé na více dní (kdepak by tušil, že je to vlastně na celý život) do Paříže, znal tu jen jediného člověka, jistého Jaroslava Šejnohu. Původně malíř, později kariérní diplomat tu tehdy pracoval jako rada na československé ambasádě. Jinak než radou ovšem svému příteli pomoci neuměl a poslal ho spát do hotelu v ulici svatého Jakuba. Pro Šímu, s pár franky v kapse, bylo možná otázkou několika týdnů, aby se uchytil, našel si práci a ubytování, mohl zůstat ve vysněné Paříži a nemusel se vrátit domů.

Trvalo mu to přesně měsíc. 26. listopadu hlásil příteli Jiřímu Voskovcovi do Dijonu novou adresu – rue Séguier č. 14, v srdci Latinské čtvrti, v ráji knihkupců a milovníků knih. Zde měla svůj ateliér umělecká knihvazačka Louise-Denise Germainová (1870–1963). Ta plachého umělce vyslechla a zaměstnala ho ve své dílně nejprve pomocnými, ale posléze i náročnějšími pracemi při výzdobě vazeb i celých knih. A co víc – seznámila ho se svou dcerou Nadine. Ach ne, neřekla mu, že je to její dcera, to netušil nikdo z jejího okolí a netušila to ani sama Nadine až do dne své maturitní zkoušky. Byla to zkrátka Nadine, takto neteř Mlle Germainové, mladičká studentka medicíny. Když Mlle Germainová zjistila, že se oba mladí do sebe zakoukali, bylo již pozdě. Ale byla natolik velkorysá a chovala k neobyčejně talentovanému umělci (byť s jen pár franky v kapse) takovou náklonnost, že se ani nepokoušela známost překazit. Co jiného jí ostatně zbývalo. A tak se svému budoucímu zeti rozhodla pomoci…

Připravila s ním hned v roce 1922 jako překladatelka, editorka a vydavatelka dvě jeho první knihy – výbor z pohádek Boženy Němcové Au temps de Jésus Christ (Z časů Ježíše Krista) a Livre de mariage, neboli Svatební knihu. Úspěch se dostavil zanedlouho, mezi bibliofily byly oba netradiční knižní opusy s ilustracemi neznámého českého umělce přijaty s nadšením. A zájem o Šímovu práci pak projevili i skuteční nakladatelé a básníci, kteří v ateliéru Mlle Germainové nalezli uměleckého ducha tak skromného, a přitom velkého, že ho mnozí, třeba Georges Ribemont-Dessaignes nebo Pierre Jean Jouve, neopustili po celý zbylý život.

Josef Šíma se zásluhou Louise-Denise Germainové stal jedním z nejprestižnějších ilustrátorů 20. a 30. let v Paříži. A byla to Louise Germainová, která mu  nejen dala možnost vzít si v roce 1923 svou utajovanou dceru Nadine za manželku, ale také usadit se, začít vést vlastní umělecký život v Paříži a dokonce se tu i prosadit. Bez takové pomoci a bez takového zázemí by se to plachému a skromnému umělci pravděpodobně nikdy nepodařilo. S Nadine a v blízké přítomnosti její matky (která zemřela v požehnaném věku 93 let až v roce 1963) prožil pak Josef Šíma i svůj život. Svoji tchýni přežil o pouhých osm let. Na obraze z roku 1922 (bylo jí tedy tehdy pouhých 52) ji zachytil s  emocionální silou, která jako by předjímala celý ten dlouhý budoucí příběh –  i vděčnost za něj. Merci, Mme Germain!